Cinema Live!
Konference FAMU, 18/10/2013

Konference pořádaná Centrem audiovizuálních studií FAMU a Festivalem Signal! představuje různé pohledy na kinematografii skrze výtvarné umění, VJing, mapping a performance. Je stále živý fenomén live cinema, jak ho v polovině minulé dekády deklarovala řada evropských kurátorů a teoretiků. Dokážeme jej odlišit od VJingu a expanded cinema? Jak jsou uplatňovány prvky kinematična v současném českém umění? A je kino stále místo, kde se může stát něco zajímavého? Na konferenci budou formou krátkých příspěvků představeny různé aspekty tohoto tématu z pozice kurátorů, badatelů, umělců i akademiků. Konference je určena pro zájemce z řad veřejnosti a studentů uměleckých i neuměleckých škol. Své příspěvky k tématu přednese Martin Mazanec, Sylva Poláková, Pavel Mrkus, Martin Blažíček, Filip Cenek, Alexandr Jančík, Kryštof Pešek, Amar Mulabegović a Ondřej Skala. Konference je pořádána v rámci výzkumného projektu Mediabáze.cz.

Příspěvky:

Martin Blažíček – Manifesty Live Cinema

Příspěvek, který může zároveň sloužit jako úvod do problematiky fenoménu Live Cinema, sumarizuje dílčí manifesty umělců a teoretiků této oblasti v počátku tisíciletí. Analyzuje jejich diskurz a zaměřuje se na prvky jinakosti, jimiž se jejich autoři vymezují proti oblasti VJingu a expanded cinema. Dílčí teze dává do souvislosti s různým kulturně-sociálním, nebo geografickým kontextem, reviduje jejich opěrná východiska a praktické uplatnění v uměleckém provozu. Rozboru budou podrobeny texty Graysona Cooka, Duncana Whita, Mitchella Whitelaw, Petera Greenawaye, Mii Makely a dalších.

Amar Mulabegovič a Ondřej Skala – Macula

V autorské prezentaci představí Amar Mulabegovič a Ondřej Skala projekty skupiny Macula, která se zaměřuje na oblast video mappingu. Jelikož statut „videomapperů“ osciluje na pomezí umělců, producentů a vývojářů, bude řeč nejen o formálních aspektech videomappingu, nýbrž i o produkčních úskalích této praxe. Skupina Macula předvedla svou první veřejnou čistě video mappingovou projekci, založenou na selekci postupů a efektů, na třetím ročníku přehlídky „aktuálního umění, hudby a vizuální kultury“ Sperm (2008) v pražském klubu Abaton v programové sekci Cinema. Po dvou letech experimentování s možnostmi video mappingu na klubové scéně skupina „expandovala“ vně klubovou komunitu a získala komerční zakázky do veřejného prostoru (např. projekce na fasádu klubu Aeroport během MFF v Karlových Varech či na pražskou Staroměstskou radnici). V prostoru pro diskuzi se tedy budeme mimo jiné zabývat problematikou brandingového video mappingu.

Sylva Poláková – Pohyblivý obraz ve veřejném prostoru

Témata obecných pojmů „pohyblivého obrazu“ a „veřejného prostoru“ budou v příspěvku usměrňována otázkou: Jak prostředí ovlivňuje filmovou zkušenost a jak filmová událost ovlivňuje prostředí? Ptaní se po lokaci totiž neobnáší jen prostorové určení, ale zahrnuje širší socio-kulturní kontext, z něhož lze vyvodit základní estetické předpoklady, využití či potenciál. Volba projekční plochy nacházející se v konkrétním prostředí, kterou může být fasáda městské budovy, solitérní architektura v krajině, interiér galerie, divadelní scéna či hudební klub, ovlivňuje zásadním způsobem kulturní, historické a společenské ukotvení daného projektu. Přičemž „užívání“ každého takového prostředí podléhá souboru pravidel (vyřčených i nevyřčených). Odpověď na úvodní otázku tedy budeme hledat v možnostech „vyjednávání“ mezi diskurzy, jež dominují, rezonují, doznívají či jsou teprve tušit v jednotlivých prostředích.

Pavel Mrkus – Live na pomezí. Představení práce a pedagogických postupů v novém ateliéru Time-based Media na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Ambivalentní název odkazuje ke geografické lokalitě pracoviště, obsahové a formální poloze tvorby a studia na hraně vizuálních a zvukových oborů, a je také parafrází na slavnou knihu P. Dorůžky Hudba na pomezí. Pavel Mrkus ve svých projektech pracuje s estetikou náhody a kauzalitou dalšího řetězení, která odkazuje k výzkumným metodám nezřídka aplikovaným v oblastech sociologických průzkumů či teorie vizuální komunikace. Přes tyto často protisměrné konotace vztahující se ke společenským procesům globalizovaného světa či technologickým postupům soudobé digitální kultury hlavní leitmotiv Mrkusovy tvorby spočívá v evokaci duchovních principů. S nekonfliktní zarputilostí autor dohledává a na umělecké projekty aplikuje prvky spirituality kyberprostoru, kterou podvědomě porovnává s principy transcendence „analogového“ světa. (artlist.cz)

Filip Cenek – Praktické postřehy z vlastní produkce projekčních systémů (souvisejících s kinematografií) v prostoru galerie i koncertního pódia

Všestranný videoumělec, kurátor a pedagog FaVU Filip Cenek ve svém příspěvku představí principy práce s obrazem v pohybu mezi různými módy prezentace. Cenek je autorem řady instalací, DVD, videí a živých projekcí, většinu jeho děl však nelze spatřit ve stálých podobách, přestože jejich základem mohou být stejné fotografie, videa, animace či jednotící literární fragment. Pohybuje se na rovině nedořečenosti, často se uchyluje k revizím, sebecitacím a přesunům vlastních obrazových fragmentů mezi galerií, jevištěm, nebo fixním médiem.

Martin Mazanec – A: Co je to VJing? / B: Současný Gesamtkunstwerk

Příspěvek příležitostého kurátora a teoretika Martina Mazance je zaměřen na výklad kategorie VJingu a popis styčných ploch různých forem pohyblivého obrazu a výtvarného umění. Výchozí otázku, jak ovlivňuje praxe komerčního čí autorského VJingu současné umělce a jejich výstavní projekty doplňuje předpoklad, že estetické, technologické i společenské aspekty VJingu rozvíjí východiska klasického modernismu a VJingu je pojímán jako rozšiřující nástroj prezentace umění.

Kryštof Pešek – Obraz a algoritmus

Tvorba Kryštofa Peška zaujímá pozici mezi computer-artem, generativní grafikou a videoartem. Pracuje převážně v programovacím prostředí Processing, ačkoli jeho díla mají někdy formu DVD, nebo filmu, jsou v naprosté většině založeny na otevřených algoritmech. Ty určují výslednou podobu videa formou "inteligentního" konceptu, souboru pravidel a vazeb, který může být realizován v různých podobách. Jeho příspěvek ke konferenci představí některé formy možné interakce mezi živě generovaným obrazem, senzorickými vstupy a algoritmy v kontextu VJingu a audiovizuální performance.

Alexandr Jančík – Limity audiovizuální dokumentace performativních uměleckých projevů

Jak zaznamenávat umělecké projevy odehrávající se v reálném čase? Problematika audiovizuální dokumentace živých akcí je neutuchajícím problémem na poli performativních umění již od chvíle, kdy tato možnost nastala. Přístupy se přirozeně proměňují, mimo jiné s nárůstem záznamových možností; zatímco v minulosti byl primární význam spatřován především v deskriptivním zaznamenání autentické atmosféry dané akce jakožto položky do archivu pro budoucí generace s možností alespoň částečné zpětné reflexe, postupem času a technologického vývoje začal být záznam sám o sobě někdy natolik důležitý, že se mu samotné akce podřizují na úkor přítomného diváka s důrazem na kvality zaznamenaného a mnohdy postprodukčně upravovaného díla určeného primárně ke zprostředkovanému sdělení. Hranice dokumentace real-time událostí se přitom projevují vždy, neboť při sebevětším množstvím využití moderních technologií je výsledek vždy subjektivní interpretací. Ať už je záznam deskriptivní a nenárokující si umělecké kvality, nebo postprodukčně stylizovaný, vždy vyjevuje jen fragmenty autentické skutečnosti. Příspěvek za zabývá různými formami a limity audiovizuálních záznamů a dokumentace vybraných performativních projevů ve vztahu k jejich následnému vnímání individuálním příjemcem.

Text: Martin Blažíček
Poslední aktualizace: 12. 10. 2013

↓ více
Cinema Live!