Audiovisual
Malý sál kina Světozor, Praha, 17/2/2005 – 17/12/2008

Hlavní kurátorky: Sylva Poláková, Eliška Děcká, Jindřiška Bláhová.

Kurátorky a kurátoři jednotlivých programů: Iva Baslarová, Marcus Bergner, Kamila Boháčková, Karel Císař, David Čeněk, Jakub Felcman, Kamil Fila, Šárka Gmiterková, Vít Havránek, Zdeněk Holý, Denisa Kera, Pavel Klusák, Jan Košatka, David Kulhánek, Tomáš Matějíček, Dagmar Mazancová, Martin Mazanec, Pavlína Míčová, Pavlína Morganová, Kamil Nábělek, Michal Nanoru, Martina Pachmanová, Tomáš Pospiszyl, Aleš Rumpel, Václav Rybář, Aleš Stuchlý, Pavel Turek, Markéta Uhlířová, Miloš Vojtěchovský, František Zachoval ad.

Zastoupení tvůrci: Pavel Abrahám, Jesper Alvaer, Adéla Babanová, Zbyněk Baladrán, Daniela Baráčková, Ondřej Brody, Veronika Bromová, Jan Bušta, Jan Cechl, Filip Cenek, Jiří David, Bára Dlouhá, Lenka Dolanová, Klára Doležálková, Jakub Dvorský, Guma Guar, Jiří Havlíček, Ivo Hos, Aneta Mona Chisa, Jiří Janda, Tereza Janečková, Lukáš Kellner, Michal Kindernay, Milan Knížák, Radim Labuda, Václav Magid, Ján Mančuška, Petr Marek, Adéla Matasová, David Možný, Michal Pěchouček, Ludmila Poláková, Pavel Ryška, Pavla Sceranková, Tereza Severová, Jiří Skála, Vladimír Skrepl, Marcela Steinbachová, Petr Strouhal, Viktor Takáč, Mark Ther, Hana Valentová, Tereza P. Velíková, Dušan Zahoranský, Hana Železná ad.

Audiovisual byl téměř čtyřletý programový cyklus pořádaný převážně formou projekcí s lektorskými úvody a debatami v malém sále pražského kina Světozor. V roce 2004 byl vedením kina Světozor vznesen návrh na vytvoření programu zaměřeného na experimentální film (podobně probíhal již cyklus o dokumentární tvorbě tzv. Dokumentární pondělí). Oslovena byla Sylva Poláková, v té době studentka katedry Filmových studií FF UK, která ke koncepci přizvala kolegyně Elišku Děckou a Jindřišku Bláhovou. Původní ideu rozšířily o další způsoby práce s pohyblivým obrazem (např. videoart, netart, počítačové hry) či o reflexi médií a televizních žánrů. Formálně se během večerů, které probíhaly vždy jeden den v týdnu (vyjma července a srpna), variovala projekce s úvodem, lektorské přednášky s ukázkami, autorské prezentace, specifické performance nebo happeningy. 

Jednotlivé večery byly iniciovány hlavními kurátorkami, které vybíraly někdy konkrétní téma, jindy oslovovaly jednotlivé osoby pro jejich vlastní erudici a specializaci v oboru či autorskou tvorbu. Některá jména se tak objevovala opakovaně (filmový historik David Čeněk, filmová teoretička Pavlína Míčová, hudební kritik Pavel Klusák, dvojice Aleš Stuchlý (filmový a hudební kritik) – Mark Ther (vizuální umělec), filmový kritik a teoretik Kamil Fila či performerské kurátorské duo Martin Mazanec a Michal Pěchouček). Vzhledem k ostatní dramaturgii kina Světozor navazoval Audiovisual občas také spolupráci s festivaly, které v tomto „svazku“ nacházely prostor pro uvedení snímků, jež z formálního hlediska překračovaly jejich zacílení. V rámci festivalu gay a lesbického filmu Mezipatra byla například uvedena videa slovenské umělkyně Anny Daučíkové. Dlouhodobě přínosné pro projekt Audiovisual byla spolupráce s iniciativou tranzit, která připravovala pravidelně každý měsíc jeden program, zaměřený většinou na zahraniční film a videoart. Tranzit do Audiovisualu přizval řadu osobností spjatých s českým uměleckým provozem, které zde prezentovaly nebo realizovaly původní projekty. Za iniciativu tranzit se na programu podíleli především kurátoři Vít Havránek, Vjera Borozan či David Kulhánek. Díky této úzké spolupráci se v době rekonstrukce kina Světozor od prosince roku 2007 do ledna 2008 Audiovisual odehrával v novém galerijním prostoru tranzitdisplay v Praze.

Ve spolupráci s iniciativou tranzit vzniklo několik projektů, které byly českými umělci realizovány přímo pro prostor kina. Snímek Ano-Ne (17. 12. 2008) Jiřího Skály představoval partnerskou rozepři odehrávající se za použití jazykové variace digitálního kódu, jenž později Skála vystavil v rámci výstavy finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého (2009). Mezi dalšími „premiérovými“ uvedeními byl sedmdesátiminutový film Okna v oknech (29. 11. 2007) Jiřího Davida, který se pokusil z původních záběrů filmu Alfreda Hitchcocka, ale s novou montáží a počítačovou postprodukcí převyprávět děj filmu Okno do dvora z roku 1954 a zachovat přitom stejnou atmosféru. Výraznější roli sehrál prostor kina (tentokrát velký sál Světozoru) v site-specific projektu Jána Mančušky nazvaném Jestli je na mně něco dobrého, jsem to jen já, kdo to ví (9. 11. 2007). Jednalo se o dvacetiminutovou akci kombinující projekci a herecké promluvy v hledišti, kterou samotný autor označil za „divadelní hru“. Performativní akci předvedl v Audiovisualu rovněž Tomáš Svoboda, když nechal na plátno promítnout titul hollywoodského filmu Den nezávislosti (17. 12. 2008), a poté film před publikem zkráceně převyprávěl.

Motivací i cílem Audiovisualu bylo podle Sylvy Polákové prezentovat v rámci prostoru kina ty formy audiovizuálních médií, které nebyly dostupné v kinodistribuci, a vytvořit platformu pro setkávání lidí napříč profesním i teoretickým filmovým či uměleckým prostředím – přitom se však neuzavřít do elitářského „klubu expertů“. Například dlouhodobá spolupráce s Pavlem Klusákem na večerech věnovaných videoklipu nebo s Kamilem Filou a Václavem Rybářem o akčních žánrech, generovala další okruhy publika. Sylva Poláková hovořila rovněž o subverzivních kurátorských strategiích, kdy se název a popis večera měl tvářit „vyzývavě“ a slibovat „atrakci“, ale ve výsledku nalákal na přednášku nabízejí kritický pohled na avizované téma. V tomto směru fungovala například spolupráce s teoretičkami genderových studií a především s Ivou Baslarovou, která se zaměřila na reflexi televizních seriálů.

Neanonymní prostor padesáti pěti míst malého sálu kina, speciální zacílení dramaturgie a formát večerů vybízející ke sdílení, daly projektu téměř komunitní charakter. Z reflexe osobní zkušenosti Sylvy Polákové vyplynulo, že především prezentace českých umělců a umělkyň, ať už etablovaných, nebo studujících, znamenala pro Audiovisual rozšiřování stálého publika. Takovými příležitostmi byly například večery Přátelské kinematografie I a Přátelského filmu II kurátorského dua Mazanec-Pěchouček nebo kurátorské výběry Pavlíny Míčové na téma současný český videoart, kde byly postupně představeny ateliéry českých vysokých uměleckých škol se zaměřením na práci s pohyblivým obrazem.

Informace o programu byly šířeny na letácích se specifickou vizuální grafickou podobou (trvale vytvářenou Martinem Odehnalem), anoncováním na kulturních serverech (pravidelně na jlbjlt.net), v několika případech v rámci vysílání ČRo v pořadu Mozaika. Audiovisual rovněž uzavřel mediální spolupráci s týdeníkem A2, který program anoncoval a v rámci projektu pak pořádal speciální večery/večírky, připravované například zmiňovanou dvojicí Stuchlý-Ther.

Zdroje:

  • Rozhovor se Sylvou Polákovou vedl Radim Baštan 3. 11. 2011
  • POLÁKOVÁ, Sylva. „Současný český videoart“ jako výzva filmovým studiím. In: Ptáček, Luboš (ed.), Současný český a slovenský film – pluralita, estetických, kulturních a ideových konceptů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, s. 111-125
  • KLEČKOVÁ, Tereza. Současné prezentační strategie videoartu v českém kontextu. Diplomová práce. Vedoucí práce: Mgr. Marika Kupková, Masarykova univerzita Filozofická fakulta – Ústav hudební vědy. Srovnávací uměnovědná studia, 2010, s. 38-41.
  • Kompletní program projektu. Dostupný z www.kinosvetozor.cz.

Text: Radim Baštan
Poslední aktualizace: 31. 1. 2012

↓ více
Audiovisual - tištěná pozvánka