Moving Image
Galerie Futura Praha, 1/12/2010 – 30/1/2011

Centrum pro současné umění FUTURA, Praha, 1. 12. 2010 – 30. 1. 2011. Kurátor: Jan Zálešák, zastoupení tvůrci: Petr Cabalka, Filip Cenek, Jiří Havlíček, Petra Hermanová, Ivo Hos, Magdalena Hrubá, Michal Kindernay, Petr Kocourek, Antonín Koutný, Filip Nerad, Matěj Smetana, Adéla Sobotková, Tereza Sochorová, Petr Strouhal, Jan Šrámek, Vojtěch Vaněk, Veronika Vlková, Jan Žalio, Lenka Žampachová.

Výstavu Moving Image v pražské galerii Futura kurátorsky připravil kritik a teoretik výtvarného umění Jan Zálešák. Koncepce výstavy směřovala k představení okruhu autorů působících v Brně. Ve většině případů se jednalo o umělce a umělkyně spojené s FaVU, a to jak o stávající studenty brněnské akademie, tak i o její (ne)dávné absolventy a generačně blízké pedagogy. Vystavená díla se „pohybovala“ v širokém rozpětí prezentace, využití či citace pohyblivého obrazu. Zastoupeny byly ruční i počítačové animace, trikové filmy či dokumenty, a to jak formou projekce, tak pomocí obrazovek a monitorů. Pohyblivý obraz mohl být rovněž součástí určité prostorové instalace nebo reflektovaným tématem v kresbě, malbě či grafických tiscích.

Výběr děl byl vymezen rokem 1998 (video Filipa Cenka Po Atentátu (3 fragmenty)) a nejnovějšími pracemi vytvořenými pro výstavu. Kurátorský text o pohyblivém obrazu, jenž byl leitmotivem výstavy, zřetelně vycházel z perspektivy kunsthistorického diskurzu. Nešlo tak prvoplánově o videa nebo filmy (ačkoli výstava jich představila celou řadu), nýbrž většinou o mixed-mediální práce, které se k pojetí filmu čili pohyblivého obrazu vztahovala nejrůznějšími způsoby. Tyto práce přitom odrážely spíše subjektivní vztah k pohyblivému obrazu konkrétních autorů a autorek než sumarizaci soudobých teoretických konceptů. Klíčová byla zkušenost diváctví – sledování filmu i televize a v širším rámci samotný filmový dispozitiv. Vystavující autoři však k tématu nepřistoupili v duchu (post)konceptualismu, ale spíše formou hry a osobní subjektivní reflexe, často vybavené optikou bezelstného zkoumání. Tomuto „tónu“ výstavy napovídal i další význam anglického výrazu moving, tedy myšlenkové nebo citové pohnutí.

Druhým cílem kurátora bylo prezentovat výběr brněnské scény v historických souvislostech a zároveň v ní postihnout časté kolaborativní metody tvorby. Zastoupena byla díla kolektivů Anymade a Fiume i další četné spolupráce mezi umělci. To se zdálo být účelné v případech těch, jejichž tvorba téměř bezvýhradně vzniká v nejrůznějších aliancích (např. Jiří Havlíček, Filip Cenek), a často se tak setkává s problematizacemi specifik autorského rukopisu. Samotný kurátor ve svém průvodním textu k výstavě upozornil na nedostatečný odstup, který znemožňuje sumarizovat některé rysy práce s pohyblivým obrazem v brněnském prostředí posledních let. Tuto obavu posléze potvrdila i kritická odezva v médiích.

Výstavní projekt Moving Image představil převážně díla již dříve vystavená. Pro galerii Futura vzniklo minimum děl, která by významněji pracovala s konkrétní architektonickou dispozicí. Mezi ně patřila například rozsáhlá instalace VJ Koloucha a skupiny Anymade, spojující nástěnnou malbu, tisky a objekty v prostoru (Kompozice 38), nebo audiovizuální objekt Děda sampler trojice Kindernay-Kocourek-Žalio, kde byly v jedné instalaci propojeny předměty denní potřeby, zastaralá spotřební elektronika, senzory a mechanické pohyblivé součástky. Filip Cenek a Tereza Sochorová vystavili pozměněnou asynchronní dvoj-diaprojekci (Třpytka. Měsíc všude), ve které náhodně spojili diapozitivy a doprovodné „filmové“ titulky. Jiří Havlíček ve své instalaci Obraza, která přemýšlí sama nad sebou navázal na svůj předchozí koncept, který pojmenoval „přeložený obraz“. Autor přepracoval určitý vizuální materiál a uvedl jej do nových souvislostí mezi médii i v rámci prostoru.

Výstava byla reflektována ve specializovaném i denním tisku, v rozhlase a na internetu. Mezi kritické výtky nejčastěji patřila nesoudržnost kurátorského výběru, nedostatek odstupu kurátora od tématu, přílišná příbuznost a vizuální podobnost vystavených děl a v neposlední řadě přeplněnost a nedomyšlenost výstavní dispozice. Tomáš Pospiszyl poukázal na předstírané, či dokonce skutečné neumětelství autorů, které může být zdrojem nečekaného půvabu, avšak (…) "meze tohoto přístupu dobře odhaluje výstava, kde je více podobných děl vedle sebe". Lenka Dolanová upozornila na zbytečně velké množství vystavených prací a špatné využití prostoru galerie. Zálešákem deklarovaný nedostatek odstupu zhodnotila jako "kurátorskou lenost a rezignaci na kritičnost. Dvojrole kurátora-kamaráda je na současné české a moravské scéně až příliš častá. Pozitivní reakce pak byly mířeny k jednotlivým autorům a jejich dílům."

Zdroje:

  • ČECH, Viktor. Moving images. Atelier. 2011, č. 2.;
  • BLAŽÍČEK Martin. Věc Brno. Moving Image ve Futuře. Art+Antiques, 2011, č. 1;
  • DOLANOVÁ, Lenka. Moving Image kamarádů z Brna. A2: kulturní čtrnáctideník. 2011, č. 1;
  • POSPISZYL Tomáš. Brněnský obraz v pohybu. Lidové noviny, 4. 12. 2010;
  • SLADKÝ Pavel. Moving Image. Rozhovor, 8. 12. 2010 v 16:30. Radio Wave [online]; Moving Image. Artyčok [video id 7049].

Text: Martin Blažíček
Poslední aktualizace: 11. 11. 2011

↓ více
Moving Image - pozvánka, design Anymade Studio 2010