Martin Blažíček: Čaroděj OZ / Editorial DVD edice

Nově zrekonstruovaný soubor filmů Čaroděje OZ nám dovoluje nahlédnout do dosud neznámé oblasti undergroundové kinematografie 80. let. Přestože o hudební a literární kultuře českého undergroundu máme více než bohaté svědectví, jeho filmová tvorba je prakticky neznámá. Téměř dvě desítky Čarodějových filmů na formátu Super-8 nepředstavují osamocený počin. Při podrobnějším vhledu do světa podzemní subkultury bychom nalezli řadu dalších tvůrců, filmových společností, festivalů či vlastní systém distribuce. Rekonstruovaná edice přináší ucelenější pohled na jednu z částí tohoto organismu, jehož nejplodnější období můžeme vymezit lety 1980-1985. Doprovodnou přílohou filmového souboru je řada pramenných textů a nových rozhovorů, které mohou sloužit i jako vodítko pro další vhled do zmíněného teritoria.

Čarodějovy filmy byly s největší intenzitou promítány na konci osmdesátých let, poté s drobnými výjimkami spočinuly v jeho soukromém archivu. Důvodem byly jednak další aktivity samotného tvůrce (pod pseudonymem Blumfeld SM byl například znám jako editor časopisu Vokno), ale i jejich relativně otevřená a performativní povaha. Ačkoliv jde o ucelená filmová díla, nebylo jejich promítání nikterak snadné. Částečně synchronní zvuk byl k filmům dodáván živě během projekce na základě předem připravených magnetofonových pásek. Jejich načasování a přesný mix byl vždy v rukou autora, což zpravidla znamenalo jeho nutnou přítomnost na každé projekci. Tento fakt vyvolával řadu omezení i nových možností. K některým filmům příslušely rozsáhlé zvukové předehry, které samy obsahovaly údaje o startu projektorů, po skončení projekce zvuk volně přesahoval. Z těchto důvodu lze aktuální rekonstrukci považovat za jednu z možností, byť zachycenou ve spolupráci s autorem a na základě autentických poznámek. Případné zvukové přesahy jsou v digitalizované podobě zachovány jako jedna z variant prohlížení disku, u každého titulu je uvedena samostatně stopáž filmu i doprovodného zvuku.

Při rekonstrukci filmů bylo postupováno s přihlédnutím k největší možné autenticitě. Filmy neobsahují žádné nové tvůrčí, ani technické prvky, které by nebyly přítomny již v době jejich vzniku. Všechny zásahy do filmů byly realizovány s přítomností autora, často na základě autentických poznámek a dokumentů. Jako zdrojový materiál je pro rekonstrukci použit původní inverzní film Super-8. Ten byl vyčištěn, částečně opraven a naskenován v německé firmě Die Filmwerkstatt Bielefeld na 3CCD skeneru MPS-800. Filmy byly přepsány do nekomprimovaného 10bit HD formátu v rozlišení 1080p, další postprodukce byla realizována ve formátu ProRes422 HQ. Filmové skeny byly barevně vyváženy, černobílé pasáže jsou odbarveny. Z důvodů různých digitalizačních a kompresních chyb je na několika místech použito různých metod rekonstrukce kresby a maskování kompresních artefaktů.

V současnosti jedna z nejlepších technologií filmového skenu přináší i jisté nevýhody. Při skenování jednotlivých okének je každý snímek automaticky centrován podle polohy perforačního otvoru, což se při jeho nečitelnosti, nebo problému s posunem filmu, projevuje ořezy okénka za cenu zachování jeho centrální polohy v obraze. Použitá skenovací technologie rovněž využívá automatickou aproximaci expozice, proto dochází v některých případech k mírným změnám jasu na přechodech mezi záběry. Celkově nelze hodnotit použitou technologii jako zcela optimální, v době realizace projektu byla však nejlepší dostupnou možností. Adekvátní technologie nebyla v daný okamžik k dispozici v ČR.

Největší problém digitalizace 8mm filmu tvoří pochopitelně jiná frekvence filmu a videa. Původně byly filmy promítány na projektorech s průběžnou změnou rychlosti (3-18 oken za vteřinu). Kvůli standardizaci video frekvence (25 oken za vteřinu) bylo nutné nejprve přistoupit ke stanovení jednotné rychlosti filmu. Na základě zvukového pásu byly filmy zpomaleny tak, aby jejich délka odpovídala délce zvuku, od této rychlosti bylo odvozeno jejich další zpomalení či zrychlení. Filmové pásy byly digitalizovány po jednotlivých snímcích, přičemž cílového zpomalení je dosaženo pravidelným vzorcem opakováním okének.

Zdrojem zvuku byly původní magnetofonové pásy, v případě několika hudebních filmů byla použita původní gramofonová deska. Magnetofonové pásy obsahovaly většinou dvě separátní zvukové stopy. Ty byly nejprve zdigitalizovány odděleně a ve spolupráci s autorem byla nově smíchána finální zvuková verze. Během rekonstrukce jsme se pokusili sledovat fluidní podobu původních projekčních událostí, proto jsou ponechávány i jisté nedokonalosti – například ruchy při přepínání mezi zvukovými stopami.

Výsledkem rekonstrukce je studijní edice obsahující SD a HD verze filmů na nosičích DVD a BluRay. Soubory s filmy jsou archivovány ve formátu Jpeg2000. Edice je pro studijní účely zpřístupněna v knihovně FAMU a v Národním filmovém archivu.

Projekt rekonstrukce byl realizován v roce 2012 v Centru audiovizuálních studií FAMU na základě finanční podpory AMU v rámci soutěže na podporu projektů specifického vysokoškolského výzkumu.

Text: Martin Blažíček
Editorial k DVD edici Čaroděj OZ, 2012
Poslední aktualizace: 16. 2. 2013

Super-8 cívka s filmem Sny toaletářovy, 1980 (foto: Martin Blažíček)