Barbora Švarcová – Psycho-analýza
2009, video, 8 min 58 sec

Barbora Švarcová ve svém videu Psycho‐analýza pracuje s černobílým snímkem Alfreda Hitchcocka Psycho (1960). Tento kultovní film se mimo jiné dočkal několika spíše nevydařených  pokračování, jednoho střihově identického remaku provedeného v barvě od Guse Van Santa (1998) a také apropriovaného zpracování nazvaného 24 Hour Psycho (1993) vizuálního umělce Douglase Gordona. Spíše než o slideshow se v souvislosti s Psycho‐analýzou dá hovořit o určité databázi pohyblivých obrazů. Východiskem tohoto díla je postava zavražděné hrdinky ze slavného Hitchcockova filmu, respektive její absence. Švarcová totiž její figuru dominující původnímu filmu odstraňuje ze třinácti vybraných záběrů, v nichž se hrdinka nachází ve středu kompozice. Sama autorka videa vysvětlila svůj záměr těmito slovy: „Vždycky jsem si představovala film jako frontu obrazů, které čekají na chvíli, kdy přijdou na řadu. Tedy ne jako linii v čase, ale spíše prostorovou instalaci uloženou v paměti, kde se člověk může kdykoliv vrátit k už proběhlým scénám, je‐li to třeba.“ Obraz videa přímo vizuálně odkazuje k prostředí galerie a umístění obrazu v jejím prostoru. Výchozí obrazová vrstva je bílá, až z jejího povrchu vystupují mimo rámec černobílé pohyblivé obrazy jakoby zavěšené na pomyslné bílé zdi. Máme možnost je pozorovat odrámované, za sebou jdoucí pohyblivé obrazy vybraných scén s hrdinkou v podobě jejího šablonovitého „vystřižení“ nebo zprůhlednění. Pohybují se směrem k divákovi, v již detailní blízkosti se stáčí a opisují kruh v bílém prostoru. Sledovat toto kruhové panorámování je předmětem zájmu, samotný děj Hitchcockova Psycha se stává bezpředmětný. Kromě rozkladu obrazových ploch je akcentována také důmyslná práce se zvukem, který se s vršícími záběry násobí a vytváří přerývanou koláž filmových zvuků a dialogů zdůrazňujících ještě patrněji rezignaci na význam původního díla.

Text: Alexandr Jančík
Poslední aktualizace: 9. 2. 2012

↓ více
Psycho-analýza